Come si vive con le pecore sulle colline dei Beschidi

O tom, jaké to je být pravým bačou, jsme si povídali s Michalem Milerskim, který je chovatelem původních  valašských ovcí a také výzkumným pracovníkem v ústavu živočišné výroby.

Věděl jste vždycky, že se bude váš profesní život motat kolem oveček? 
Tušil jsem to.

Jakto?
Několik ovcí jsme doma chovali už za mého dětství. Mimo to pocházím z oblasti Jablunkovska, kde má chov ovcí dlouhou a bohatou tradici. 

Jak dlouho se tomu věnujete?
Po absolvování zemědělské školy v Brně, jsem v roce 1991 získal zaměstnání ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Praze Uhříněvsi, kde se zabývám zejména problematikou šlechtění malých přežvýkavců. Stále mě to však táhlo do rodného kraje, takže jsem se s vedením ústavu po deseti letech dohodl na distanční formě spolupráce a v roce 2002 jsem založil vlastní chov ovcí v Nýdku ve Slezských Beskydech.

Je to vaše hlavní profese?
Ano, všechny moje profese nějak souvisí s chovem ovcí.

Pracují všichni pastýři s honáckým psem?
Pastevecký pes je přínosným pomocníkem pastýře, zejména pokud se pase na volno. V dnešní době však již častěji paseme v oplůtcích, kde roli psa přebírá třeba elektrický ohradník. My rovněž máme psa pasteveckého plemene, ale musím přiznat, že ho využíváme pouze sporadicky, třeba když je potřeba stádo ovcí sehnat dohromady. I při přehánění stáda se mi více osvědčilo získat si spíše vůdkyni stáda, za kterou pak jdou další ovce a manipulovat se stádem tímto způsobem. Je to však individuální záležitost jednotlivých ovčáků.

Je v dnešní době dostatek pastýřů/bačů? Je těžké je najít?
Nedostatek pracovních sil je velkým problémem ovčáctví v celé Evropě. Vyplývá to evidentně z rozporů mezi stylem života dnešního člověka a požadavky kladenými na dobré pastýře, zejména ohledně délky pracovní doby.

Jak se tato profese v průběhu let změnila? Vypadá práce bači tak jako dřív?
Zde musím podotknout, že původně byl jako bača označován ten, koho si panstvo či salašnický spolek najímal na letní pastevní sezónu. Bača si pak sjednával pomocníky - valachy a honělníky, řídil činnost na salaši, určoval, kde se budou ovce pást a zejména se zabýval zpracováním mléka a výrobou sýra. V tomto ohledu zde v našem kraji profese bači začala zanikat už někdy v polovině 19. století, kdy panstvo tlačilo na opětovné zalesňování beskydských pastvin, aby se získalo dřevo pro rozvoj průmyslu a stavebnictví. S bači v pravém slova smyslu se ještě můžeme setkat na soukromých salaších na Slovensku, jižním Polsku či v Rumunsku. 

Můžeme si to představit jako romantickou procházku po beskydských kopcích? 😊
Ano, i taková představa je možná. A skutečně, když se občas při přehánění stáda jde někde po lesní cestě a 300 ovcí vám cupitá za zadkem, to jsou chvíle, které v člověku ještě i dnes probouzejí ty prastaré pastevecké instinkty.

A věnují se této profesi i ženy?
Ano, věnují, a i z minulosti máme zprávy o tom, že salaše řídily i ženy – bačule.

Daří se pastevectví a chovu oveček dobře? Stejně jako dřív?
Nikdy nic není jako dřív. Podmínky se mění všude a platí to i pro chov ovcí. V některých aspektech se situace lepší, jako třeba v současnosti v možnostech zpeněžování jatečných jehňat. V jiných oblastech je naopak patrný nepříznivý vývoj. Obecně lze vývoj podmínek pro chov ovcí hodnotit zprostředkovaně na základě vývoje jejich početních stavů. K prudkému poklesu stavů ovcí u nás došlo v 90. letech minulého století, a to vlivem propadu cen vlny. Pak následovalo období pozvolného navyšování počtů chovaných zvířat, avšak v posledních 5-7 létech se tento trend znovu obrátil. Příčiny je možno tentokrát spatřovat v konkurenci ze strany masného skotu, jehož chov je méně pracovně náročný, jsou menší problémy s realizací produktů a bohužel i o něco příznivější dotační podmínky. Nemalou roli v poklesech stavů ovcí, a to zejména v příhraničních horských oblastech jistě hraje i návrat vlků do naší přírody. Malí přežvýkavci jsou v tomto ohledu nejzranitelnějšími druhy hospodářských zvířat.

Jaká plemena oveček se nejčastěji chovají u nás v ČR? 
V současnosti u nás převažují masná a kombinovaná plemena ovcí. Nejpočetnější populace v rámci kontroly užitkovosti mají plemana suffolk a romney. Fungují zde ale i chovatelé, kteří se zaměřili na chov dojných ovcí. Ti chovají zejména plemeno lacaune či východofríské ovce. Velmi dobré jméno z hlediska genetické kvality má česká populace plodného plemene romanovských ovcí. O plemenný matriál z této populace je velký zájem zejména v balkánských zemích. Zejména v posledních létech se zvyšuje podíl plemen ovcí různých exotických tvarů a velkostí, chovaných jako hobby plemena. Celkově je u nás do kontroly užitkovosti zařazeno přes třicet ovčích plemen. 

Jaké plemeno oveček chováte vy? A proč? 
Chovám valašské ovce, protože toto plemeno má svůj původ zde v Karpatech, sehrálo významnou roli při osidlování těchto oblastí a formování místních způsobů hospodaření i lidové kultury. Je to plemeno, které sem patří a je dnes vnímáno jako cenný genetický zdroj.

A jaké jsou pro ně nejideálnější podmínky?
Stále mladá, lehce orosená tráva, hrudka soli na lízání, polostín, svět bez parazitických hlístic, klíšťat, much a vlků a mírný vánek do zad 😊. V reálu je to ale spíše o přizpůsobování se zvířat takovým podmínkám, jaké právě panují. A ovčák by jim v tom měl pomáhat. 

Kolik máte dnes ve stádu kusů? 
Přes zimu chováme 150-160 bahnic a jehnic a k tomu 4-6 plemenných beranů. V létě se spolu s jehňaty naše stádo rozrůstá na více než 300 zvířat. 

Rozeznáte od sebe jednotlivé ovečky?
Ano, rozeznávám a není to zase nic tak divného. Každý z nás přece dokáže úplně snadno rozpoznat 150 svých známých, zejména pokud se s nimi pravidelně setkává. I ve stádech čítajících přes 500 ovcí, pokud se každý den dojí, tak je valaši běžně rozpoznávají. U valašských ovcí je to o to snazší, že u nich přetrvala velká variabilita ve zbarvení, zejména hlavy a nohou, která i dříve usnadňovala jednotlivým hospodářům rozpoznat svoje ovce na společné salaši. Znají a poznají se i ovce mezi sebou a výzkumy ukázaly, že si jedna druhou je schopna pamatovat i třeba po uplynutí šesti let. Do počtu takových 40-50 bahnic ve stádě jsem si pamatoval i jejich pětimístná čísla na náušnicích. Dnes už tomu tak zdaleka není, jednak je jich už víc a jednak se mi už s věkem asi zhoršuje i paměť.

Chovají se u nás také plemena na vlnu? 
Snad jediným u nás chovaným typicky vlnařským plemenem jsou šetlandské ovce. Jakostní jemnou vlnu merinového typu lze získat i od kombinovaného plemene merinolandschaf.

Co všechno se z vlny dnes vyrábí? Vyrábí se vesměs stejné produkty jako dřív?
Kromě tradiční výroby oblečení a koberců, je dnes patrná snaha o různé způsoby alternativního využití vlny, ze které se dělají třeba stavební izolace, různé rohože pro zpevnění travnatých svahů a bohužel je vlna dnes používána i jako hnojivo, jehož výhodou je dlouhý čas rozkládání a s tím spojené postupné uvolňování živin.

Vnímáte dnes vlnu jako nedoceněný materiál? Je stále o vlnu zájem?
Zákazníci Ovečkárny jistě umí kvality vlny docenit, nicméně v obecném měřítku je vlna, která byla kdysi strategickou surovinou, v dnešní době ve značné míře nahrazována umělými vlákny. Pro ovčáky je u nás v současnosti odbyt vlny velkým problémem, zejména s ohledem na velmi omezené kapacity pro praní a další zpracování vlny tuzemské provenience.

Co je na této práci nejpěknější? Co vám dělá největší radost?
V chovu ovcí je stále se z čeho radovat. Máte radost z narození jehňat i z toho, když se Vám je pak podaří prodat. Dělá vám radost, když ovce pastvinu dobře vypasou i to, že tam následně vyroste nová tráva. Měl jsem, dnes bohužel již zemřelého kamaráda, pravého baču zde kousek na polské straně Slezských Beskyd a vždy mě bavilo pozorovat, jak velkou radost má při jarním vyhánění ovcí na pastvu, a pak měl stejnou radost při „rozsodu“ na podzim, že pasení končí. Ovčácká radost je radostí z koloběhu života.

Dostal jste se někdy do stavu, že jste si řekl, že změníte profesi?
Ne! Proč taky? Vždyť jak se u nás říká: „Gdo mo owce, tyn mo co chce.“